Projekt EX DEO kataklysmatického vládce hrdla Maurizia Iacona, lákající zpracováním starověké historie Říma, sliboval minimálně nevšední zážitek pro všechny ty, kteří mají v oblibě jeho domovské KATAKLYSM, heavy metal obecně a samozřejmě také všemožná epická volání dějepisu. Celkově však nakonec nebude pravděpodobně tak „odstřelující“, jak bylo původně prezentováno, a jak si také zřejmě autoři (krom ústřední persóny rovněž jeho kanadští parťáci Stéphane Barbe, Max Duhamel a Jean-Francois Dagenais, jakož i zvuční hosté Nergal (BEHEMOTH), Karl Sanders (NILE) a Obsidian C. (KEEP OF KALESSIN)) plánovali. Důvod může být prostý. Invenční prostor a zdroje EX DEO nijak zásadně nepřekročily stín posledních KATAKLYSM, tudíž není divu, že odpovídajícím způsobem tvrdý a melodický „Romulus“ si reálně nemůže vytyčovat žádné extra závratné cíle.

Jediné, co se vymyká zažitým skladatelským postupům (tedy krom „vlažnější“ rychlosti samozřejmě), jsou četná užití různých trub a hluboce znějících dechových nástrojů, případně kláves. I jejich přítomnost ale mnohdy ve finále postrádá onu jiskru výjimečnosti, která by z dobré polovičky skladeb udělala strhující epicko – metalové kusy nejvyššího stupně záživnosti, při nichž vás od začátku do konce mrazí v zádech a jakmile zavřete oči, odehrávají se vám před nimi ohromující scény z nejslavnějších evropských dějin. Na tuhle metu se slušným výhledem na úspěch kandidují zejména úvodní „Romulus“, „Storm The Gates Of Alesia“, „Invictus“, vůbec nejpřesvědčivější „Legio XIII.“ a po ní i „Blood, Courage And The Gods That Walk The Earth“. Jinak nám ten římský příběh tak nějak sklouzává do jakéhosi historicko – metalového patosu, z nějž je především cítit, kterak by hlavní aktéři opravdu chtěli být určujícími a nezapomenutelnými, ale ve značně nejistém potenciálu metalové reality se jim to prostě nedaří. Tomu odpovídají i texty, přednášené samozřejmě Iaconovým murmurem, ve kterých se krom barevněji zpracovaných témat (např. „Romulus“) vyskytují také některá předem očekávané klišé („Veni, Vidi, Vici“ („Storm The Gates Of Alesia“) nebo, „For Those Who Are About To Die, We Salute You“ („Surrender The Sun“)), která nicméně úroveň celkové působivosti alba nijak nesnižují. Navíc je zcela zřejmé, proč k nim EX DEO při zpracování římské historie sáhli, takže tvrzení, že na to mohli jít ještě poněkud vynalézavěji (resp. „básničtějším“ způsobem), si raději nechám od cesty.

Přesto všechno ale nepovažuji „Romulus“ za špatné album, neboť ve svém důsledku (viz. shora) přece jen několikráte přináší kýžený efekt zvučného a charismatického zprostředkování římského dávnověku novověkými metalovými „legionáři“. Ani fakt, že geograficky jde o výlet na zcela jiný kontinent, než odkud pochází autoři, není tak zavádějící, jako když kupříkladu MANOWAR laškovali se severskou mytologií (Maurizio Iacono má navíc perfektní románský vzhled – v klipu k titulní skladbě mimochodem, snad až na tetování na rukou, je ve starověké římské zbroji velmi uvěřitelný), takže závěr je jasný. Kostky jsou vrženy a zdá se, že jim přes některé momenty římští bohové nezůstali úplně nenakloněni.